Představte si na chvíli, že by vám byla nabídnuta možnost zahrát si zcela novou hru na hrdiny založenou na virtuální realitě.
Ve hře začínáte v lůně a jednoho dne se narodíte. Nepamatujete si nic z této reality, a tak nevíte vůbec nic, když ve hře začínáte svůj nový život. Postupně ve hře dospíváte v mladého člověka a nakonec dospělého. Hra vám připadá zcela reálná a prožijete plný a událostmi nabitý život, dokud nezemřete.
Toto víte, než hru začnete. Rozumíte tomu, že se ve hře ocitnete v úplně novém životě, aniž byste vůbec tušili, že jde o hru a co je mimo ni.
Jste si také vědomi toho, že během hry nikdy nemůžete objevit pravou povahu své existence. Teprve až váš život ve hře skončí, vrátíte se do svého těla v této realitě a vzpomenete si na všechno, co víte nyní, stejně jako na vše, co jste zažili ve hře.
Zvláště si uvědomujete, že když jste ve hře, jste v této realitě prakticky v kómatu. Vaše skutečné tělo leží v posteli, připojeno ke hře přes přímé rozhraní mezi mozkem a počítačem, aniž by vnímalo cokoliv, co se děje ve vašem těle nebo kolem něj. Mezitím vaše tělo ve hře působí tak skutečně, jak jen může.
Čas ve hře plyne rychleji než zde, ale běžná hra trvá dostatečně dlouho v našem čase, takže vaše tělo zde je na vaše jméno krmeno, cvičeno a udržováno, aby se během hry zbytečně neoslabilo nebo neonemocnělo. Nemůžete však během hry komunikovat se svými rodinnými příslušníky nebo přáteli žijícími zde.
Pravděpodobně se některé členy vaší rodiny nebo přátele ve hře setkáte, protože hra je přirozeně masivně multiplayerová.
Samozřejmě byste je ve hře nepoznali, ani oni by nepoznali vás, protože nikdo z vás si nebude pamatovat nic ze svého skutečného života. Každý z vás by žil zcela nové životy, které by možná byly velmi odlišné od těch původních.
Možná se však ve hře setkáte a po návratu do této reality můžete porovnat své zkušenosti a poznatky. Možná ve hře potkáte nové lidi, se kterými se po hře můžete spřátelit.
Mnozí z nás by zřejmě vyzkoušeli takovou hru, zejména pokud to umožňují naše životní okolnosti. Mnoho z nás by určitě chtělo hrát hru vícekrát, ale náš skutečný život by přesto zůstal zde.
Přesto můžeme pomocí hry prožít desítky nebo dokonce stovky nových a odlišných životů, které se mohou odehrávat v různých časových obdobích a koutech světa. Výchozí body životů prožívaných ve hře mohou být velmi různorodé – v jednom životě může být někdo chudý a sociálně vyloučený v moderním západě, v jiném bohatý a privilegovaný ve starověkém Římě nebo být pirátem v době objevných cest v Karibiku, a tak dále.
Herní svět může tedy být historickou simulací našeho vlastního světa, možná začínající již na úsvitu lidstva nebo ještě dál, až k počátkům vesmíru. Možná jsme hru hráli jako jiní životní formy ještě před vzestupem lidstva a snad to občas děláme i stále. Jak se herní svět vyvíjí, možná budeme hrát i jako umělá inteligence a roboti, pokud bychom ve hře tyto schopnosti rozvinuli.
A pokud byste hráli takovou hru, jak byste ji chtěli hrát? Měli byste osobní důvod nebo účel pro zahájení hry, něco, čeho byste chtěli dosáhnout? Jen pro zábavu, nebo také pro něco hlubšího?
Jak byste dále chtěli ovlivnit své prostředí ve hře, s vědomím, že během hry je to jediná realita, kterou znáte? Chtěli byste sledovat vlastní prospěch bez ohledu na ostatní, myslíce si, že je to jen hra, i když byste ve hře nevěděli, že tomu tak je?
Nebo byste si přáli, aby po dobrém životě zůstala hra, do které by bylo příjemné vrátit se žít další, jiný život? A která by byla příjemná k žití i pro ostatní?
Pokud bychom uspěli při vytváření takové hry, naše realita se stane Arkhe – základem pro novou simulovanou realitu nebo více takových, neboť jediným rozdílem mezi simulační a skutečnou realitou je, zda je vnímaná zevnitř nebo zvenku.
A pokud bychom opravdu uspěli při vytvoření takové hry, nemáme žádný důvod pochybovat o tom, zda právě teď nežijeme v takové hře.
Buďte si vědomi a přítomni v této možnosti, stejně jako v tomto okamžiku, tady a teď, ať už to je kdekoliv nebo kdykoliv.