Pokud je naše realita simulací, znamená to, že je náš život jenom hra?
Můžeme skutečně uvažovat o životě jako o hře, ať už je simulací, nebo ne.
Simulace pravděpodobně znamená mnohem víc, protože její tvůrci mohli mít jiné cíle než jen vytvořit hru.
Jen málokterá hra je "jen" hra. Ne všichni jsou hrami nadšeni, ale mnoho hráčů považuje své hry za velmi smysluplné. Chtějí je hrát, stejně jako jsme možná všichni chtěli hrát tuto velkou hru života.
Pokud je náš život jednou velkou hrou, stojí za to ho plýtvat hraním jiných her? Ano, proč ne - máme i hry v rámci her a někdy hrajeme i ty.
Ale když hrajeme na počítači, konzoli nebo telefonu, je dobré zamyslet se nad tím, jaký význam v nich přesně nacházíme? A především, mohli bychom se pokusit najít ten samý význam i v této realitě - v této větší hře - možná dokonce ještě velkolepějším způsobem?
Co je tedy plýtvání? Tento život je tvůj, sám jsi si ho vybral. Samozřejmě, je na tobě rozhodnout, jak ho budeš využívat. Můžeš hrát hry, užívat látky, ležet na gauči a přejídat se při sledování streamovacích služeb. Můžeš také obviňovat druhé z bídy svého života. Absolutně.
Když tvůj život v této realitě nakonec skončí a vrátíš se tam, odkud jsi přišel, jak na takový život budeš vzpomínat? Byla by to ztráta času, nebo přesně to, co jsi chtěl dělat? Jaké by bylo tvé skóre v této hře?
Jenom ty to můžeš rozhodnout, a rozhodnout to můžeš jen tady a teď. Je teď ten moment, na který sám nechceš vzpomínat, nebo je to ten moment, kdy naplňuješ smysl svého života, tak, jak jsi to sám chtěl?
Pokud je život hrou, co když tato hra odměňuje násilí? Jsme tu všichni proti sobě?
Myšlenka v sobě může nést zrnko pravdy. Pouze my sami jsme zodpovědní za svůj život. To však neznamená stále boje a extra body za zásahy do hlavy.
Hrajeme násilné hry. Na násilných hrách není nic špatného, pokud nemají větší význam než jen zábavu.
Ale hra, ve které se hráči narodí úplně zapomnětliví na realitu a dokonce i na své pravé já, a prožijí svůj život honem za svým účelem, skrze velké překážky a úspěchy, vytváří vztahy a zakládá rodiny, neustále se učí a učí ostatní, aby nakonec zemřeli a poté se vrátili do skutečné reality? Ne, sem násilí nepatří.
Hra života je smysluplná. Má svůj účel. Chtěli jsme sem přijít a jistě to budeme chtít udělat mnohokrát znovu.
Pokud zde použijeme násilí, zasahujeme do naplňování účelů druhých. Když někoho zabijeme, jeho účel už nemůže být naplněn. Pokud někomu ublížíme, omezujeme a bráníme jeho šancím dosáhnout vlastního účelu. Je nepravděpodobné, že by si někdo zvolil za svůj účel stát se obětí druhého.
Pokud zde použijeme násilí, pokračujeme v násilné kultuře. Svým příkladem podporujeme chování, které se může obrátit také proti nám. Ta kultura může být živá i při našem následujícím návratu do této hry. Co když tehdy budeme obětí my?
Považujte tento svůj život za hru. Je to zcela přípustná myšlenka.
Promrháš svou hru? Využiješ ji k vlastnímu nebo cizímu zničení?
Nebo z ní uděláš svůj nejlepší život, jaký kdy byl?