Není nazývání reality simulací ponižující termín, jako kdyby všechno, co zde zažíváme, nebylo skutečné?
Ne, pokud žijeme v simulaci, je tento termín přesný a vhodný z pohledu mimo simulaci. Sami používáme stejné slovo pro simulace, které vytváříme. A pokud by v simulaci, kterou jsme vytvořili, byly vytvořeny nové simulace, ta simulace by je (samozřejmě ve svém vlastním jazyce) nazývala simulací a naše výtvory skutečností.
Rozdíl mezi realitou a simulací tedy spočívá v tom, kde je tento termín použit. To, co prožíváme, nazýváme realitou, a prostředí, která vytváříme, simulacemi. Uvnitř našich simulací by byly vnímány jako skutečnosti, alespoň když jsou dostatečně vyvinuté na to, aby entity v nich byly schopny formulovat názory na povahu reality.
Podobně v realitě – nazvěme ji Arkhe – která vytvořila realitu, kterou zažíváme, by se to nazývalo simulací, a samotné Arkhe by se nazývalo realitou.
Jinými slovy, všechny reality jsou pro své tvůrce simulacemi a pro své obyvatele realitami. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je základní realita, Anarkhe, která nebyla vytvořena a jednoduše existuje, a z níž všechny ostatní reality pocházejí.
Co když žijeme v základní realitě? Pak by nazývání reality simulací bylo chybou, že?
Pravda, to by bylo. Ale jak jsme již dříve diskutovali, je nepravděpodobné, že žijeme v základní realitě, pokud je možné vytvářet simulace.
Naše realita by mohla být Anarkhe, ale po tisíciletí jsme dospěli k závěru, že realita, kterou zažíváme, není Brahman, Tao, Sunyata, Nebe nebo Al-Haqq, ale výtvor nebo iluze někoho nebo něčeho, pod čímž, za čímž nebo mimo co leží pravá realita – Arkhe – mimo naše chápání v této realitě.
I když dnes, ve světle materialismu, empiricismu a racionalismu, považujeme realitu, kterou prožíváme a vnímáme, za základní a jedinou stávající realitu, pravda je, že v každé simulaci vede materialistický, empirický a racionální přístup k stejnému závěru. Zevnitř simulace nelze pozorovat vnější realitu, protože by to narušilo simulaci a učinilo její účel prázdným.
Vědecký přístup nám tedy říká pouze to, jaká je realita, kterou zažíváme. Nemůže nám říci, zda je realita, kterou zažíváme, skutečná.
Jak tedy můžeme být přítomni v realitě, která nemusí být ani skutečná?
I když je naše zkušenost s okolní realitou a dokonce i s našimi těly součástí simulace, stále jsme skuteční. I kdybychom do této reality přišli z Arkhe, jsme zde nyní, v tomto okamžiku, a to je jediné místo, kde můžeme být přítomni. Naše vnitřní realita je vždy skutečná; stačí ji jen najít a cítit.
Tím, že jsme přítomni tady a teď, můžeme v sobě najít jistotu, klid a mír, které nám umožňují čelit nejistotě a chaosu vnější zkušenosti bez úzkosti nebo přetížení, což nám umožňuje vytvořit z reality, kterou zažíváme, místo, kde můžeme prosperovat, milovat a rozkvétat, naplnit jak svůj vlastní účel, tak účel této simulace, ať už je jakýkoli, a když přijde čas, můžeme se s radostí vrátit do Arkhe.