Pokud skutečně žijeme v simulaci, jaký má potom cokoliv smysl? Proč bychom měli vůbec pokračovat ve svých životech?
Existuje několik důvodů pro tuto otázku. Jak jsme již zmínili, jsme zde z určitého důvodu - každý z nás si vybral vstoupit do této reality, narodit se do zcela nového života, aniž by věděl cokoliv o něčem jiném. To je jistě jeden z důvodů. I když nevíme, a nemůžeme vědět proč, sami jsme se rozhodli být zde.
Dalším důvodem je, že život je prostě nádherný. I když věříme, že jsme ve simulaci, stále můžeme vidět krásu života, a sami přispíváme k této kráse tím, že jsme si vybrali přijít sem a stát se její součástí.
Kamkoli se podíváme, můžeme vidět krásu. Vlna narážející na písečnou pláž v horkém letním dni. Šustění listů ve větrném podzimním dni. Vysoké sněhové závěje pokrývající zem, která opět upadla do dočasné smrti.
A jaro, období, kdy se příroda znovu probouzí k životu! První stébla trávy, první květiny, první hmyz, ranní ptačí zpěv.
Nemluvě o našem každodenním životě. Setkáváme se s jinými lidmi, trávíme s nimi čas, pracujeme na posunu našich společných cílů. Smějeme se, pláčeme, milujeme. Narazíme na smutné překážky a momenty dokonalého štěstí.
To všechno, a mnohem více, ale abychom to opravdu prožili, musíme v tom být přítomni. Musíme si být vědomi sebe a ostatních a chápat, že jsme jedno.
Protože to je naše skutečná realita. Naše propojení s ostatními - s jinými lidmi, zvířaty, rostlinami, zemí a samotnou existencí - je skutečnost, která má smysl. I kdybychom žili v simulaci, je důležité, že to prožíváme a děláme společně s ostatními.
Všichni jsme se nezávisle rozhodli vstoupit do této reality, každý za účelem dosažení svého vlastního cíle, a společného naplnění účelu, pro který jsme tuto realitu vytvořili.
Je to tak smysluplné, že do této reality vědomě vstupujeme znovu a znovu, abychom prožili každý ze svých životů zde co nejplněji a nejpřítomněji.
Čas smrti - když si jej můžeme sami vybrat - nastane pouze tehdy, když naplníme svůj vlastní smysl a uděláme vše, co můžeme pro naplnění smyslu reality, nebo když jsme skutečně ztratili všechny své příležitosti k tomu.
Do té doby - žijme naplno! Hledejme sebe, buďme přítomni a dělejme to nejlepší! Hledejme jeden druhého, objevujme, budujme, socializujme se, milujme a rozmnožujme se!
Uvědomujme si, že každý okamžik může být naším posledním a žijme podle toho. A nikdy nikoho nepřipravujme o jeho život, o jeho příležitosti naplnit svůj vlastní smysl nebo o jeho význam.