Co když je realita jen simulace, a my to nikdy nemůžeme vědět, dokud jsme tady? Jaký to vlastně má význam?
Dobrá otázka, protože na jednu stranu to nemění nic. Nejlepší způsob, jak žít v simulaci, je jako byste žili ve skutečné realitě, jako by každá volba byla nevratná, být skutečně přítomen v tomto okamžiku.
Na druhou stranu to ale mění naprosto všechno.
Zaprvé, pokud jsme my vědomí, která tuto simulaci vytvořila, a přišli jsme sem žít plnohodnotný život, pak jsme to udělali z nějakého důvodu.
Aby se simulace nerozbila, nikdy nemůžeme tady tušit ten důvod nebo účel, ale existuje, a co je nejdůležitější - rozhodli jsme se žít tady a plně vědomi toho, že ho nikdy nepoznáme.
Ať už je ten účel jakýkoliv, každý z nás má nevědomý cíl žít zde život, který ten účel naplňuje nebo nás alespoň přibližuje k jeho dosažení.
Možná chceme prostě žít jiný život, než na jaký jsme zvyklí ve skutečné realitě - Arkhe - nebo v našich předchozích simulovaných životech. To by nám mohlo nabídnout nové pohledy a porozumění způsobem, jaký ani dlouhodobý pobyt v cizí kultuře nemůže poskytnout.
Možná máme nějaké trauma, které chceme zpracovat, a proto jsme si vybrali život, který nás pravděpodobně přiblíží k objevení sebe samých a k vyléčení našich ran?
Možná jsme přišli hledat výzvy, které jsou nepochybně známé jen z historických knih civilizaci schopné vytvářet a udržovat životupodobné simulace? Nebo je to pro nás jen zábava a hra?
Možná hledáme smysl života nebo nějakou jinou velkou otázku, a možná to je i účel samotné simulace? Z nějakého důvodu musela být simulace sestavena, možnosti jsou neomezené, ať už jde o komerční nebo vědecké aktivity mezi dalšími důvody.
Zadruhé, pokud jsme skutečně přišli žít do této reality odjinud, pak i to jiné místo - Arkhe - existuje, i když o něm tady nemůžeme vědět.
To znamená, že až nakonec opustíme naše těla tady, existuje místo, kam se vracíme, a odkud se můžeme kdykoli vrátit k novým životům tady. Možná jsme to udělali už nesčetněkrát, a tento život zde je jen jedním z mnoha, které jsme žili.
Na tom místě jsou také všichni ostatní, které jsme v tomto životě potkali. Naši zesnulí příbuzní a přátelé, stejně jako ti, kteří odejdou po nás, jsou tam, alespoň tehdy, když nejsou tady nebo v jiné simulaci.
Máme tedy možnost se s nimi všemi znovu setkat, slyšet o jejich životech a sdílet naše vlastní. Můžeme si vyměňovat zkušenosti a vzpomínat na společné radosti i smutky skrze mnoho životů, v nichž se naše osudy mohly proplést, třeba jen krátce či jako dlouholetá partnerství.
Možnost žít v simulaci tedy tady nic nemění, ale může změnit všechno, co je pro nás důležité. Může nám pomoci najít náš účel, nemluvě o možném otevření větších významů, a může nám dát naději, že existuje něco víc za tímto životem nebo mimo něj.
Ale co je nejdůležitější - připomíná nám, že vědomí existuje tady a teď. Tento okamžik je jediná věc, která je pro nás jistá, a jak tento okamžik využijeme, je klíčem k tomu, cokoliv nakonec hledáme.